Yoshiki? Diablooo

30. července 2009 v 15:17 |  Mon Ami
M: Jsem unaven
Y: *zazubí se* Nemáš chodit v půl páté ráno spát....
M: *vražedný pohled* Víš, Yoshiki, do půl páté jsem nebyl vzhůru já, ale ty. Já vytuhnul kolem druhé ranní. Jak ses bavil s Martinem? (Brácha Scope)
Y: Aaale.. *protáhne* zvětšil jsem kapacitu tvého hardisku o několik nových filmíků. Nejsi spokojena? Ototo?*

M: Neobejde se to beze strát?
Y: Strát? *udivený tón, posadí se na desku stolu*
M: Ano, na mém zdraví. Cítím se jako mrtvola... kostra bez kůže...
Y: DIABLO!
M: Ano *zasténání* zničíme myš... ta hra vcelku ujde..
Y: *přeruší jej* nechtěl jsi sem dát reklamku? Na povídku?
M: *zazubí se* ještě že tě mám! Píšeme new povídečku se Scope. Nájemní vrazi... a tak podobně. Moc zajímavé, už se těším, až dožehlí a já na to kouknu!
Y: *promne si ruce* těš se, těš se, už ti moc času nezbývá, v sobotu odjíždíš a máte jen sedm stráneček!
M: Hodím semka malou ukázečku...
"Co tu chceš?" zeptal se, přestože odpověď byla jasná. Čepele mečů o sebe přejeli, když odrazil rychlý výpad. Uhnul stranou.
Zloděj neodpovídal a rozběhl se směrem ke dveřím.
Alastair si povzdechl.
"Zavřít dveře!" rozkázal. Počítač v nanosekundě zpracoval data ze štěnic a před utíkajícím zlodějem se zavřely dveře, ani se jich nestihl dotknout.
A to se musí uznat, že sprintoval skvěle.
Otočil se a rozhlédl se po hale, zatímco zasunoval meč zpět do pouzdra na zádech.
Černovlásek se pousmál. Měl vetřelce téměř v hrsti. Jediný lehce viditelný východ byl uzamčen.
Protočil meč v dlani, znovu, jako by mu to dávalo potřebnou energii a vykročil směrem k vetřelci. Měřil si jej pohledem. Vypočítával veškeré možné nebezpečí, jenž by od něj případně hrozilo.
"Tak co tu děláš?" když k němu došel a přitiskl mu meč pod čelist. Šlo to až překvapivě snadno…
Zloděj se však proti všem předpokladům zpoza černého šátku jen tiše uchechtl.
Pak Alisair ucítil pevné sevřeních na svých zápěstích a z boku hlavy se ozvala tupá bolest. Lehoučký zlodějíček se vyšvihl vzhůru, zapírajíc se o jeho napřažené ruce. Pak tlak na ramenech, jak pustil ruce a odrazil se vzhůru.
Zavrčel.
Jakmile se vzpamatoval a utišil v milisekundě bolest na levé straně lebky, ruku obtočil kolem asiatova kotníku a trhl jím k sobě. Položil se o něj a celou svou vahou jej táhnul k zemi. Vetřelci tak nezbývalo nic jen zoufalí a vzhledem k Alisairově váze a síle i zbytečný pokus o vyproštění ze sevření a zároveň udržení se nahoře na mřížce větrací šachty.
Alisair ještě jednou trhnul a spolu s mužem dopadli na tvrdou, modře vykachlíčkovanou podlahu skladiště zbraní, které on jako nájemný vrah používal. Avšak našli se tu i jiné kousky, jenž tu měl jen pro okrasu nebo pocit, že to má.
Třeba jako tyto japonské meče z desátého století.
Spadl na záda a muž dopadl naproti němu. Ušklíbnul se a zvednul nohu. Pak udeřil muže patou přímo do břicha. Plnou silou.
Zloděj zasténal bolestí. Jemný, lehce vysoký vlas.
Že by to bylo dítě?
Tělo zahalené černou se svalilo na záda a z kotoulu vzad se postavilo.
Alisair se saltem vyhoupnul na nohy, dlouhé černé vlasy zavlály vzduchem a uhodili asiata do černou látkou zakrytého obličeje. Byl připraven zaútočit, kdykoliv, bodavou bolest v zádech od pádu nevnímal. Nebo možná ano ale rozhodl se ji ignorovat.
Zloděj se jen uchechtl, jak už pevně stál na nohou, a další co Alistair viděl byl drobný černý stín, jak ručkuje po regálech s municí, odráží se ode zdi a pak jen těžké boty ťukly o strop, než postava v černém zmizela ve větrací šachtě.
A meče byly pryč spolu se zlodějem.


Y: *zívne* ucházející


*Ototo: mladší bratr
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama