FriendShip

18. července 2009 v 21:10 |  Mon Ami
Co se vlastně skrývá pod slovem: přítel? Vzpomínky, pocity či potřeba vlastnit jinou osobu a připoutat si ji k sobě natolik silným poutem jaké máte sám k sobě?
Netuším, nedokáži ono slovo definovat. Neboť nikdo z těch, jenž znám, nemůže být mi přítelem. Snad je to mou nedůvěrou, mým instinktem, který mi nedovoluje věřit jinému.
Snad kromě jednoho, toho, komu jsem věnoval tuto rubriku. Yoshikimu.


Y: takovou pozornost si snad nezasloužím…
*podívá se na něj a usměje se* občas o tom pochybuji, avšak.. dnes ne. Opravdu, ano, samozřejmě.. kdo jiný by mne bavil celou cestu sem? Kdo jiný mě dokáže vytočit až na samotnou hranici šílenství a přitom všem mi dokazovat, jak moc mu na mě záleží, jen ty, můj milovaný, jen ty.

Tato rubrika je věnovaná jednomu -ne-člověku, mému druhému já, představě dokonalosti, pojmenované dle mého oblíbeného umělce. Stále mne pro to jméno proklíná, avšak jahody jej vždy spolehlivě umlčí. Miluje je a já si k nim pomalu vytvářím svůj osobní vztah, ne nepodobný odporu. Avšak stále mám pocit, že není věc, jenž bych pro něj neudělal, a tak skousnu i ty jahody.
Jsou přeci zdravé, ne? Nebo Yoshiki se mne o tom aspoň snaží přesvědčit vyhledáváním stránek o obsahu vitaminů v jednom kousíčku tohoto ovoce.
Strašné jahody :P

Yoshiki, Yoshiki, Yoshiki.. už zase na tebe nadávám, co?
Y: jsem zvyklí, přece jen s tebou žiji už nějaký čas…
Divím se, že jsi mne ještě neopustil
Y: víš, když se dívám kolem, říkám si to samé, proč žít v garáži, když si mohu najít dokonalého miliardáře, co mě zahrne svou přízní a jahodami a nebude na mě pořád hledat jen mé stinné stránky
To víš, nejsem dokonalý
Y: to nikdo, milovaný, ale pokus by být mohl, ne? Ty domě taky cpeš meloun.. každý večer jednu čtvrtinu…
To sice ano ale ty máš ráno nejméně tři čaje.. jahodové!
Y: dnes sem neměl
Odpusť, stal se ze mě superman, ve čtyři ráno speciálně vstanu a uvařím svému zloduchovi tři hrnky čaje
Y: já vždycky věděl, že jsi ochotný
Tomu se říká ironie, prosím, povšimněte si prosím toho divného tónu hlasu…
Y: Nikdo nic nepostřehl, nikdo mě neslyší..
Budu muset pořídit nahrávky
Y: zbytečné, milovaný, jsem jen vedlejší produkt tvého podvědomí…
HeH.. škoda a já doufal, že se tě jednou zbavím
Y: zkamu tě, já jsem věčný…. *zasněně*
Ty nejsi věčný, ty jsi pohroma…
Y: tak to pěkně děkuju, já ti taky neříkám, že máš nadváhu, po pleti tisíce pupínků a nesnášíš holení nohou!
*pousměje se* to sice ano, ale.. *tváří se důležitě* já z toho vyrostu… mohu zhubnout, pořídit si tisícovky čistících gelů na xicht a až budu velký, vzít si nějakého toho milionáře a najmout si lidi, co mi za mně ty nohy oholí… ale ty, můj drahý, zůstaneš pohroma až do smrti
Y: té tvojí… *píská si*

Ehm zlato, možná bychom mohli říct, co vlastně děláme v cizím pokoji a u cizího PC… až je mi to trapné…
Y: Jo, zdrhla před námi..
*přísný pohled* Nu, řekněme, že jsme ráno nasedli do vlaku a zajeli si za Scope na dvoudenní návštěvu
Y: třídenní!
Na tos přišel sám?
Y: ne to mi řekla Scope
Jo, ta ví všechno nejlépe, já neumím ani násobilku
Y: znáš ji, stará skleróza…

*po chvilce mhouření na yoshikiho nebezpečných očí se znovu otočí ke klávesnici*
Nu.. nevíme, kdy tu bude další příspěvek.. brzy se ozveme…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama